1.Soška. (Filmová cema diváků v provedení mistra Kutálka)
2.S parukou. (Saxana po X-té)
3.Nepokojná láska.
4.Nepokojná láska.
5.TV muzikál Láska malovaná.
Obrázky, které mi zbyly z mé herecké kariery, vyjma fota č.2, které bylo jedním z posledních pokusů exhumovat Saxanu. (TV Dobroty 2004). V televizi mi často navlékali kostýmym, chabě připomínající tuto moji roli. Původní kostým se ztratil.
Filmové výboje zpěvaček u nás se většinou omezují jen na výkony které přímo souvisejí se zpíváním. Pokud scénář obsahuje postavu zpěvačky, občas padne volba na právě populární interpretku o které se ví, že je mocna i hereckého projevu. V tomto směru několikrát dobře uspěla třeba Helena Vondráčková, nebo skvělá Laďka Kozderková. V mém případě to bylo paradoxně obráceně, a ve chvíli kdy mi byla přidělena role Saxany ve filmu Dívka na koštěti, musela jsem žadonit alespoň o jednu písničku.
Po tomto hereckém debutu jsem si ještě párkrát zahrála epizodní roličky v několika dalších českých filmech a televizních inscenacích, ze kterých se v mém děravém archivu dochovalo pár zajímavých fotografií. Mám třeba krásnou fotku s panem Jiřím Kodetem, oba v bílém, protože jsme představovali lékaře a zdravotní sestřičku. Skutečnost je ale taková, že kdybyste mě zabili, tak si nevzpomenu co to bylo za film. Sama to nechápu – když už jsem se setkala na stejném „pracovišti“ s jedním z nejelegantnějších filmových svůdců, tak jsem si sakra mohla zapamatovat i o jaké dílo šlo. Musela to být asi úplně miniaturní role, protože ty větší, jako ta kterou jsem dostala v TV muzikálu „Láska malovaná“ si pamatuji. Tam jsem byla partnerkou Jiřího Hrzána a Waldemara Matušky. Další velká role mě pak čekala v trilogii Nepokojná láska, (režiséra Letricha) kde jsem hrála sestru-dvojče slovenské herečky Sylvy Turbové a pamětníci si jistě vzpomenou, že mým filmovým tatínkem byl herec Jůlius Pántik. Posledním filmem, který jsem opět točila na Slovensku byl „Otec“ (1982).
Tentokrát mi byla svěřena hlavní role. Představovala jsem maminku šestiletého syna, který se těžko vyrovnává s tím, že nikdy nepoznal svého tatínka, který mu emigroval. Tatínek se na plátně pochopitelně ani jednou nezhmotnil, protože v dobách socialismu byl emigrovaný tatínek totéž, co tatínek mrtvý. Potenciální adept na nového tatínka je ve filmu motocyklový závodník, čímž si zajišťuje sympatie šestiletého kluka, ale s maminkou má střídavě potíže. Upřímně řečeno po tolika letech si nejsem jistá jestli happyend spočíval v tom, že ona nabídla sňatek jemu, nebo on jí. To ale stejně není důležité. Děj tohoto docela milého filmu, který natočil režisér Zachar, vyprávím jen pro to, aby bylo jasné, že jeho divácké šance oproti komedii Dívka na koštěti byly mizivé.
A tak jsem pro běžného diváka zůstala herečkou jediného filmu. Myslím, že velmi trefně to vystihla moje kamarádka, herečka Jana Šulcová svým výrokem, že jsem něco jako Petr Bezruč Českého filmu. Nemohu než s ní souhlasit. Přišlo sice ještě pár filmových nabídek, třeba zahrát si Saxanu, tentokrát matku, ve filmu Saxána a lexikon kouzel, nebo role starostky ve filmu Juraje Šajmoviče Andílek na nervy, leč výrok Jany Šulcové stále platí. Petra Bezruč vydal jen jednu sbírku básní a zemřel. Já ovšem ještě žiju, takže mám šanci ještě zazářit, třeba v nějaké roli šaramantní babičky.